Můj první IM /Ironnman ne infarkt myokardu/

A je to, dokázali jsme to. Jsme v cíli.Dokončila jsem něco,co mi ještě před rokem přišlo jako nepředstavitelné, ne však nereálné. Před čtyřmi lety jsem okusila první půlku a uzrál čas okusit i tu druhou.

Nejdůležitější je rozhodnutí, že chci.To ostatní je poháněno vidinou vysněného cíle a představou neskutečné euforie až tam budu. Na základě referencí Petra Vabrouška jsem se zaregistrovala na Challenge Roth.Teď sehnat někoho, kdo mě na tu šílenost připraví.Tímto děkuji Tomáši Langhammerovi, který mi ušil trénink na míru a přijal mě do oddílu Krušnoman. Prvně v životě jsem byla na soustředění. Poznala spoustu fajn lidí a dětí a bylo mi ctí, být toho všeho součástí. Úkol, připravit mě na závod, bral Tomáš jako výzvu.Děkuji Michalovi Reindlovi, plaveckému trenérovi, který mě prakticky učil znovu plavat.

Naběhané a namotané kilometry jsem měla. Všechno jde výborně, teď zbývá jen vydržet a hlavně neonemocnět, prohlásil Tomáš. Murphy zafungoval spolehlivě, nemoc přijde vždy v době, kdy to nejméně potřebujeme. Pro nemoc vlastně není ani žádná vhodná doba.Dechové potíže , které se náhle dostavily v průběhu běžeckého tréninku, byly velmi alarmující.Jsem zdravotník a tak čekám do rána jestli to nepřejde nebo to se mnou nešlehne. V nemocnici si mě hned nechali s diagnosou spontánní pneumothorax, odborně se tomu říká prasklá plíce. Je mi do breku. TEĎ, když jsem tak blízko.Bojím se, že přijdu nejen o o svůj životní závod, ale i o celý triatlonový svět a vše s tím spojené. Strejda Google vyhledal a teta Wikipedie potvrdila, že nejsem jediný sportovec, kterému se to přihodilo.Sama jsem pak zjistila, že mám pár opravdových přátel, kteří mě nenechají padnout a dokážou povzbudit v době, kdy to nejvíc potřebuji.Pár týdnů před Ironmanem jsem začala pozvolna trénovat a snažila se dohnat , co jsem zameškala.

Tomáš s Andrejkou byli v den závodu se mnou, dodávalo mi to energii a hnalo mě to dopředu.Nesmírně náročný závod jsem si užila a ve zdraví dokončila. Kupodivu se nedostavila očekávaná bolest, ale ani ohromná euforie. Euforie přichází po troškách,asi čeká na to, až si naplno uvědomím, co jsem dokázala. Děkuji všem , kteří se na mém úspěchu podíleli, mysleli na mě, fandili a věřili , že to dokážu. Bez vás bych to nedala. Někdy je i cesta cíl.