Ladil jsi nějak speciálně na sobotní závod? Jak vysokou prioritu měl Czechman ve tvém závodním kalendáři?
Celou zimní přípravu jsem směřoval na závody středních vzdáleností, kterých se tuto sezonu chci držet. Před Czechmanem jsem si zajel triatlon v Poděbradech, kde jsem se cítil dobře a byl jsem plný očekávání, jak zajedu tenhle závod. Pro letošní sezonu byl pro mě jedním z mimořádně mnoha hlavních cílů.
Je pár dní po závodě, emoce trochu vychladly a tak je možné reálně zhodnotit svůj výkon..
S plaveckou částí jsem spokojený. Letošní výkonnost zatím stačí na to, abych vylézal v první skupině. Na kole jsem zjistil, že se dokážu bez větších problémů udržet špičky a s během je to zatím všelijaké, ale rozhodně neházím flintu do žita. Po doběhnutí do cíle jsem moc spokojený nebyl. Chtěl jsem zajet o trochu lepší čas i umístění. Čas běhu byl ovlivněn penalizací, která přišla na cyklistické části, ale posléze se celá situace se žlutou kartou vyjasnila a já si z toho vzal zkušenost, která se málo kdy vidí.
Po kole to vypadalo, že budeš možná atakovat minimálně první pětku, pak přišla čtyřminutová penalizace a propad startovním polem. Popsal bys, za co jsi byl potrestán?
V druhém okruhu cyklistické části si jeden ze „závodníků“ vytvořil nad celou skupinou menší náskok a já se ho snažil vynulovat. Po pár vteřinách a mojí menší nepozornosti, jsem se dostal hluboko do hranice 10 metrů mezi závodníkem a mnou. Vše viděl rozhodčí a správně následovalo zastavení a přeškrtnutí čísla, které je spojené s 4minutovou penalizací na běhu. To jsem ještě nevěděl, že si mě matador vyškolil (smích). V cíli jsem zjistil, že za vším stál úmysl v podobě „přibrždění“..Ale to je lepší neřešit! Sice mi celá situace s tak rychlým dojetím nebyla jasná, ale nicméně jsem se s tím srovnal a dojel zpět do čelní skupiny.
Muselo to být těžké hlavně po psychické stránce a motivačního nastavení, ne?
Byl jsem si vědom dlouhého „odpočinku“ za penalizaci a tak jsem v půlce třetího okruhu vyrazil na sólo jízdu s cílem najet co nejvíce minut na soupeře, které se mi v běhu budou hodit. Nakonec jsem stihl před depem dojet tříčlennou skupinu, včetně P.Vabrouška, kterému se podařilo roztrhat dlouho vedoucí skupinu (nesmím zapomenout na vedoucího Láďu Dvořáka). Já si v prvním běhu odstál 4minuty a najednou z třetího místa bylo místo dvanácté. Celá TOP 15 byla vynikající, a tak se zas tak velký zázrak nestal. Jsem rád za umístění v kategorii a s odstupem času i za celkové umístění.
Vysoké teploty ubíraly dost sil. Jak to bylo u tebe?
Byl to druhý extrém oproti minulému roku, kdy jsem dost promrzl. Horko jsem naštěstí pocítil až na běhu, kdy jsem myslel, že se na tom asfaltu usmažím. Já mám raději zataženo, ideálně 22st. Ale to bych chtěl asi moc.
Jaké máš teď podmínky k tréninku? Co studium, práce, další aktivity? Kolik věnuješ triatlonu?
Již druhým rokem mě trénuje Jarda Hýzl. S jeho tréninky jsem spokojený a na výsledcích je vidět, že se ubíráme správným směrem. S trénováním je to u mě tak, že převážnou většinu trénuji sám v Ústí nad Labem, kde studuji Vysokou školu UJEP, obor tělesná výchova a sport. Díky většině praktických předmětů jsem stále v pohybu, ale ne vždy ve vhodném pro přípravu v triatlonu. Čas si rozhodně dokáži udělat i na své 3 sportovní disciplíny, i když někdy je to obtížné. O víkend jezdívám domů do Litvínova, kde občas potrénuji s tátou, nebo s oddílovými kolegy. V přípravném období přibližně potrénuji 18-20hod za týden, teď je to o něco méně.
Tvůj táta je hlavní duší oblíbeného Krušnomana, má za sebou několik Ironmanů a triatlon se jako červená nit vine jeho životem. Jak velkou roli hraje ve tvém přístupu k tomuto sportu?
Hrál i stále hraje velkou roli. Vždyť on byl ten, co mi ukázal co to je triatlon. Trénoval mě od benjamínků až po ½ Ironmana. Za tou velkou základnou mojí připravenosti stojí právě on, za což mu patří velké DÍKY!
Dokážeš říct, díky čemu tě triatlon tak baví? V čem ti učaroval?
Opravdové očarování jsem zažil až na polovičních Ironmanech a to individuálním charakterem. Každý jede sám za sebe a nemůže svoji lenost schovat za druhého. Takhle by to mělo být. Už jen pro ten pocit v cíli, že za svůj výsledek si můžu sám.
Každoročně posouváš krůček po krůčku svou výkonnost a poměřuješ síly s nejlepšími borci u nás. Jaký je tvůj cíl a sen?
Cíle mám, jako vždy velké. Chtěl bych se dostat jak na Mistrovství světa v polovičním Ironmanu, tak hlavně na Ironman Hawaii. Je to můj sen, který bych si rád splnil. O nominaci na „půlce“ se pokusím letos v Zell am See koncem srpna, kde to rozhodně bude pořádně našlapaný. Na Hawaii mám ještě čas, ale kdo ví..Hlavní je, aby mě triatlon stále bavil.
Nedávno jsi oslavil teprve dvacáté narozeniny. To není úplně obvyklý věk pro dlouhotraťaře..
Obvyklé to moc není. Již od dorostenecké kategorie jsem věděl, že závody, které trvají hodinu, pro mě rozhodně nejsou tím pravým ořechovým. Nemohl jsem se dočkat, až budu moci startovat na delších distancích. V 19 letech jsem zkusil svého prvního polovičního železňáka právě na Czechmanu (4:45:26) a o mojí budoucnosti v triatlonu bylo rozhodnuto. Teď, skoro v 22letech mi to neobvyklé ani tak nepřijde.
Kam letos zamíříš závodit?
Po Czechmanu mám v plánu velice žádaný závod na Slovensku - Oravamana. Tento krásný závod bych si rád užil a hlavně dokončil. Moc se na to těším. Po Oravamanu bude následovat Ironman 70.3 Zell am See, kde se pokusím o nominaci na MS 2015 a sezonu uzavřu na půlce na Elbě, kde mám ještě nevyřízené účty z předminulého roku. Tyto 3 hlavní cíle obohatím místními závody na rozjetí. Bude to rozhodně těžká sezona plná výzev a sám jsem zvědavý, jak obstojím.
Vybavíš si nejtěžší a zároveň nejradostnější moment ve své dosavadní kariéře?
Nejspíše cíl ½ ironmanu na Elbě. Byl to můj první zahraniční start a druhý start na střední trati. Nohy jsem necítil a na srdci mě hřála moje první bedna v kategorii na velkém závodě.
